recenze Xiaomi 14T Pro Designem neoslní, výbavou ano
Řada "T" od Xiaomi je mnohými považována za ještě zajímavější než regulérně vlajková číselná série, proto jsem byl i já zvědavý na nejnovější (takřka vlajkové) Xiaomi 14T Pro. Jak se telefon osvědčil?
Obsah balení: stále s pouzdrem, ale bez adaptéru

Konstrukční zpracování: osvědčený design a stylové vypínací tlačítko
Navzdory vlajkové odolnosti IP68 na mě zkrátka 14T Pro působí jako telefon, který se snaží vypadat prémiově, ale zároveň lze snadno vycítit, že se o prémiovou řadu nejedná. Možná by mělo Xiaomi zauvažovat nad menším refreshem designu a přijít třeba s nějakým zajímavým prvkem, který nevídáme u velkého množství dalších výrobků. Takto bohužel telefon zapadá do šedi průměru a esteticky se o moc zajímavý kousek nejedná. Menší výjimkou je v tomto ohledu snad jen zdrsněné vypínací tlačítko, které design nepatrně oživí, ale celkově dojem bohužel nezachrání. Pokud jste však velcí konzervativci, možná z toho naopak budete nadšeni a radost by vám mohla udělat i přítomnost slotu na dvě nanoSIM.

Displej: rámečky, které zaručeně nadchnou
Stěžovat si nemohu ani na jas, v maximu se jedná (na velmi omezeném prostoru po velmi krátkou dobu) až o 4 000 nitů, v praxi tedy takových hodnot dosahovat nebudete, ale ani tak jsem nikdy nestrádal a vždy si užíval perfektní čitelnost. Spokojen jsem byl naopak i s minimálním jasem, který není rušivý. Za formu biometrického rozpoznávání uživatele si pak Xiaomi zvolilo optickou čtečku otisků prstů. Její poloha by sice mohla být výš, ale jinak si nelze absolutně na nic stěžovat. Uživatelé si také mohou změnit animaci odemknutí nebo snížit jas "prosvícení" senzoru čtečky při horších světelných podmínkách, což může odemykání zpomalit, ale zase být méně rušivé například v zatemněné místnosti. Alternativou je pak rozpoznávání obličeje, avšak pouze 2D.

Zvuk: schází basy
Výkon hardwaru: vlajkový výkon i obří úložiště

Výdrž baterie: solidní výkon

Fotoaparát: připraven na vše?

Zmíněné makro snímky tak vyžadují dostatek prostoru na pořízení, neboť objektiv nelze přiblížit příliš blízko k focenému objektu. Výsledek je každopádně solidní a makro snímky vypadají velmi pěkně. Za hlavní hvězdu lze ale rozhodně považovat primární snímač výrobce Omnivision. Zajímavostí je například clona f/1.6, která přirozeně vytváří jemný bokeh, ale zároveň zastře některé detaily v pozadí. V propojení s dvojicí režimů Leica (Vibrant a Authentic) lze pak zachytit barevně velmi pěkné snímky, kdy já osobně jsem preferoval spíše režim Authentic. Těšit se můžete na dostatek detailů, správně nastavenou expozici i dobře odvedenou práci, co se týče dvojnásobného zoomu výřezem ze senzoru.
Software: HyperOS s AI

Zhodnocení
Zdroj: Mobilnet.cz